Právě jste ocitli v mém autorském šuplíku Michala Poledníka. Není to mé pravé jméno, ale jedno z mých krycích a zábavných jmen. Vymýšlení pseudonymů a přezdívek je totiž úžasná disciplína, je to psychologie, je to filosofie a někdy už to je umění. Tedy pro začátek mého tvůrčího webu jsem si zvolil Poledníka. Protože jsem milovníkem polední a to dokonce tak velkým, že jsem si jich během dne zavedl několik. Poledne je totiž posvátný čas - njeprve oběd a potom polední klid, ticho, postel nebo gauč, zavřené oči a na závěr dobrá káva. Pro tu kávu jsem se jednou nazval Michalem Kafemlýnkem, z jiných mých oblib byl Cukrcandel.

Do šuplíku jsem psal roky, poprvé ve třetí třídě - baculatými, neohrabanými písmeny. Pohádku o hadovi, který spadl do díry. Mělo to obrázek a asi tři řádky textu a končilo to slovy: Dál vám už nic nepovím, protože už nic nevím. Převtělil se do mě kousek Sokrata. Potom jsem stvořil věhlasného detektiva Opičku Kiki a jeho superzbraň "sikup", což byla taková zahnutá trubka, ze které něco létalo. Ovšem nepamatuji se už co. Každopádně to střílelo za roh. Prostě geniální. Mělo to neobyčejný úspěch, ale vzala ho už voda. - Takže se vlastně snažím o comeback. Cesta, jak překonat krizi středního věku.

Pokud máte chuť, trochu toho času, můžete se jím prohrabat. Je to taková směs: poezie, povídky, zápisky, trocha té filozofie.

A kdybyste mi třeba chtěli napsat, budu rád (jen mi prosím nenadávejte :-). Mám na to speciální e-mail muzejnik@vesmirny-vrabec.cz (pokud ale patříte k mým starým přátelům, pište mi, jak jste zvyklí :-)